Malebné městečko Štramberk v podhůří Beskyd je rozloženo na svazích Zámeckého vrchu a Bíle hory. Kdysi je chránil zeměpanský hrad, z něhož se do dnešních dnů zachovala hláska, v letech 1902 -1904 upravena na rozhlednu -známa štramberská Trůba. Centrální areál podzemního  zásobníku plynu se nachází 2 km západně od města.

V šedesátých letech dvacátého století byl v jihozápadní části ostravské uhelné pánve prováděn uhelný průzkum, při kterém byla zjištěna akumulace zemního plynu v oblasti průzkumného pole Příbor-jih. Na ložisku bylo v letech 1961 – 65 odvrtáno několik vrtů za účelem odtěžení plynu. V letech 1965 – 75 se prováděla primární těžba ložiska Příbor-jih.

Když se v 70. letech začalo uvažovat o vhodných lokalitách pro stavbu podzemních zásobníků, bylo pro zásobování severomoravského regionu rozhodnuto vybudovat podzemní zásobník (dále jen PZP) na částečně vytěženém plynovém ložisku Příbor-jih. Ložisko leží asi 35 km jihozápadně od Ostravy v okrese Nový Jičín, pod katastrálním územím obcí Štramberk, Kopřivnice, Ženklava, Závišice, Rybí a Žilina na ploše asi 30 km2, v hloubce 500 – 690 m pod povrchem. Efektivní mocnost se pohybuje v rozmezí 1 -10 m.

Na základě získaných poznatků v rámci výzkumných prací se přikročilo v letech 1981 až 1983 k investiční výstavbě PZP Štramberk. V rámci výstavby bylo odvrtáno několik nových provozních sond, opraveny některé původní sondy, vybudována síť plynovodů propojujících jednotlivé sondy a postaven areál závodu, sloužící jako sběrné středisko.

V letech 1993 – 2000 proběhla tzv. II. stavba PZP. Byl rozšířen počet provozních sond, zrekonstruováno a doplněno technologické zařízení, instalován kompresor a řídící systém.

PZP Štramberk byl vytvořen v korektorských horninách karpatského horizontu H2 náležející sedimentární výplni karpatské předhlubně. Geologická stavba ložiska i jeho okolí je podmíněna příkrovovou stavbou jednotek vnějšího flyšového pásma západních Karpat, přesunutých přes třetihorní sedimenty karpatské předhlubně. K akumulaci zemního plynu a vzniku ložiska Příbor – jih došlo ve vrstvách karpatu, která leží transgresivně na sedimentech paleozoika, převážně na horninách karbonského stáří. Skladovací obzor sloužící ke skladování ZP je uložen v hloubce 500 – 690 m pod povrchem, je plošně značně rozsáhlý a dobře sledovatelný.  Převládajícím litologickým typem produktivního obzoru je jemnozrnný křemito-vápnitý pískovec s jílovito-prachovitou základní základní hmotou a hrubozrnný až slepencovitý pískovec. Z regionálního hlediska má obzor tvar ploché poloklenby. V nadloží plynového obzoru byl zjištěny příkrovy vnějšího flyšového pásma, příslušející slezské a podslezské jednotce, které se nasunuly na třetihorní horniny a mají funkci krycí vrstvy.

Tlak plynu v přívodním plynovodu přepravní soustavy DN 500 PN 63 Libhošť- Štramberk se pohybuje v rozmezí 4,5÷5,5, MPa. Uskladňování plynu je prováděno bez použití kompresoru. Technologické zařízení v areálu PZP je tvořeno filtry, kde je plyn zbaven mechanických a kapalných nečistot dále regulačním nařízením pro nastavení potřebné tlakové úrovně a obchodním měřením, kde je zjišťováno celkové množství vtlačeného plynu. Plyn je následně dopravovám třemi potrubními systémy z areálu k sondám.Potrubní systém napojení sond je kolektorový, potrubí se postupně větví až k jednotlivým sondám a současně se zmenšuje jeho světlost ( z DN 500 na DN 100).U sond prochází plyn regulačním ventilem, měřící clonou a odlučovačem.  Při těžbě prochází plyn při vstupu ze sondy odlučovačem, měřící clonou a regulačním ventilem.Proti tvorbě hydrátů je do těženého plynu nastřikován metanol. V areálu PZP pak opětně prochází filtry, dále sušícími řadami a změření odebíraného množství se plyn přepouští do distribučních plynovodů Severomoravské plynárenské směrem na Ostravu a Valašské Meziříčí. Při odtěžování zásobníku lze využít kompresoru s pohonem spalovací plynovou turbinou.

K automatickému řízení provozu PZP slouží řídící systém. Použitá aplikace řídícího systému umožňuje individuálně nebo automaticky ovládat jednotlivé akční členy, sondy, technologie a technologické celky a řídit proces uskladňování a těžbu plynu.